„Být vděčná… Jooo, to se řekne, když se mi zrovna nic nedaří. Děti mě neposlouchají, v práci na mě šéf řve, manžel je protivný, bolí mě celé tělo. Za co asi mám být vděčná?“ Stalo se Vám někdy, že jste se cítili fakt pod psa a nenapadalo Vás, za co být vděčná?
Asi jste už slyšeli, že vděčnost je základním kamenem na cestě ke štěstí, na cestě k plnění snů a cílů. Ale jak to udělat? Jak být vděčný?
Určitě jsou dny, kdy byste vděčností létaly, kdyby to šlo. Všechno se Vám daří. Všechno je perfektní. V práci Vás povýšili, partner Vás překvapil dárkem nebo květinou, děti přinesly dobré známky ze školy, Vaši klienti Vám děkují za Vaši práci, přišla Vám nečekaná odměna apod.
V takových dnech je opravdu jednoduché prožívat vděčnost. A jak jsme nadšené, tak to vypadá, že se všechno daří. Také se říká: „Když se daří, tak se daří.“, že? Chodí k nám samé dobré zprávy. Až to začneme brát jako samozřejmost.
Po pár dnech, možná týdnech přestaneme nadšeně děkovat za vše, co nás potkává a pomalu se přestanou dít zázraky, pomalu náš život sklouzne do stereotypu…. a to nás vede ještě k menšímu nadšení…
A za dalších pár dnů přijdou takzvané dny Blbec, kdy se nedaří vůbec, ale vůbec nic. Všechno Vám padá z rukou, nic Vás nebaví, všichni kolem Vás jsou protivní, nikdo neocení Vaši práci, máte opravdu špatnou náladu a nevidíte nic, co by Vám ji mohlo zlepšit.
A právě v těchto chvílích je potřeba si uvědomit, že je potřeba se vrátit k vděčnosti. To je to jediné, co Vás může zase vytáhnout zpět na výsluní, co může změnit Váš život a obrátit ho zase k lepšímu.
Jeden příklad za všechny – ještě z dob korony. Tam člověku krásně docházelo, jak některé věci považujeme za samozřejmost a jak nám život může ukázat, že samozřejmé vůbec nejsou a až teprve potom si uvědomíme, že jsme za ně měli být vždy vděční.
A co se tehdy stalo?
Děti jely do školy! No to je toho, že? 😂
Rok před tím by mi to vůbec nepřišlo jako důvod, proč být vděčná, ale koronavirus mi změnil pohled i na takovou samozřejmost.
Když máte najednou děti rok doma (což by Vás před tím ani nenapadlo, že se může stát), tak si najednou uvědomíte, když odjedou po roce oba dva najednou do školy (zatím jen na týden 😆), jaký je to zázrak a jak je to úžasné, že najednou máte čas pro sebe, že máte čas na práci apod. Jak to vůbec nemusí být samozřejmé.
A stejné je to v životě se vším
Když máme pevné zdraví, nenapadne nás být opravdu vděční za to, že dýcháme, že chodíme, že nám bije srdce, že cítíme. To vše v našem hektickém životě bereme jako samozřejmost. Dokud o to nepřijdeme.
S koronavirem přišlo pro spoustu lidí těžké období – onemocněli, přišli o práci, přišli o své podnikání, přišli o blízké, přišli o své svobody…
Možná je to lekce, kterou jsme jako lidé potřebovali
Lekce, která nám má ukázat, že není vše samozřejmé. Není samozřejmé, že si můžeme nakoupit kdykoliv cokoliv, není dokonce samozřejmé ani to, že děti chodí do školy, není samozřejmé, že můžeme cestovat, není samozřejmé dokonce ani to, že můžeme navštívit příbuzné.
Nemá cenu se rozčilovat, nemá cenu bojovat, protože boj vyvolá jen další boj.
A co tedy má cenu?
Když děti nemůžou do školy, tak máme internet a můžou se alespoň něco naučit doma. Dokonce ani dnes nemají doma všichni počítač a internet, takže pokud patříte k těm šťastným, kteří to mají, tak buďte vděční.
Když nemůžete navštívit příbuzné, můžete jim alespoň zavolat, nebo dokonce je vidět přes videohovor, což také dříve nebylo možné.
Takže až si všichni uvědomíme, jaké štěstí máme, že koronavirus přišel teď a ne před 50 lety a budeme za to vděční, tak všichni vyhrajeme.
Budeme vděční a šťastní navzdory okolnostem a to je to jediné, co se počítá!
Jsem terapeutka a partnerka Myšlením k bohatství. Pomůžu Vám žít šťastnější a bohatší život. Více si přečti zde>>>